čtvrtek 19. dubna 2018

DUBEN

Ještě vás musím prudit květenou. Je to taková nádhera, co za chvilku nebude, tak si ji musíme užít. 




V dubnu prý umírá nejvíc lidí. 
Nechtěla bych umřít v dubnu a přijít o tu krásu.  Jako pan Miloš Forman.
Je mi to líto, byl mi sympatický jako člověk a už nenatočí žádný nový film.
Goyovy přízraky (vlastně Goya i bez přízraků) a Přelet nad kukaččím hnízdem patří do mých top 10 už dlouho.

PS: Asi budu muset dělat posty kratší a častější. Odehrává se spousta malých epizod, o kterých nemám čas se příliš rozepisovat a tak mnohdy upadnou v zapomnění dřív, než je stihnu zvěčnit.

pátek 6. dubna 2018

SLEPIKONOCE

Je to tady. Zahájily jsme chalupovou sezónu. 
Velikonoce prostě tradičně trávíme na jihu.
Nestihla jsem vám ani popřát veselé Velikonoce, tak alespoň zpětně.
Víc jsem toho vyrobit nestihla (a ani jsem se nesnažila), protože Velikonoce nemám příliš v lásce.

Zato jaro, to miluju. 
Sleduju každý pučící stonek a rozkvetlou kytičku.
Meze jsou ještě studené, ale nám to nevadí. 
Vyrážíme ven.
 Jarní barvy čerstvě vyorané hlíny, zelených rašících lístků a azurové nebe mám tak ráda.
Příroda mi vynahrazuje barvami jarní dekorování domu, které letos neproběhlo. 

U řeky jsme potkaly rohaté přistěhovalkyně (nebo přistěhovalce?) 
a tak jsme jim daly tvrdé rohlíky, co jsme původně vezly kachnám.


Jsou to sympaťačky, i když se trošku bojí.

 Jaro je v plném proudu a dnes už je pátek, takže mě zase čeká cesta na jih a ranní káva na zahradě. 
Už se tak těším.

středa 28. března 2018

JARO

... pořád nikde. Krize už je natolik velká, že nám ťukají na okno ptáci a prosí, ať je vezmeme domů.
Otevřeli jsme a on pár dní zůstal. 
Asi se potřeboval ohřát. 




Náš kos - externista nás neopouští.  Je dobře živen a když mu zapomenu naplnit krmítko, přijde až k oknu a vyčítavě se na mě dívá.
A taky ho začala navštěvovat samička. 
Dobře si to zařídil... 


úterý 13. března 2018

A VÝHERCEM JE...

... komentář č. 4 - Margita.  
Prosím o email a gratuluji a všem pěti dalším účastnicím děkuji za tipy.
Nakonec jsem losovala, protože skříňka nakonec zakotvila v kuchyni a jsou v ní čaje. 
Předsíň nám přišla nakonec jako nedůstojené místo pro takový poklad. 
Zase chodím domů za tmy, tak fotodokumentace žádná. 


A už je ve vzduchu jaro, volám třikrát hurá a nesmírně se těším.
 

neděle 11. března 2018

PEČEME S CHUTÍ

Tak se jmenuje kuchařka mojí babičky. Babička s chutí peče celý život. Já taky, ovšem výsledky jsou poněkud rozdílné. 
Nejdou mi totiž dorty. 
Ať dělám co dělám, výsledek je chabý, vizuálně odpudivý a moje dítě navíc nejí marcipán, kterým se většinou dají nedostatky zamaskovat.
Navíc u nás dorty (mimo mě tedy) nikdo moc nemusí, takže narozeninový dortový rituál udržuju vlastně zbytečně.
Ale když já bych tak ráda vykouzlila pečené cosi, nad čím budou všichni obdivně vzdychat...
Letos byl další pokus. 
K narozeninám mojí polovičky. 
Opět neúspěch.
Chuťově dobrý, ale ta vizáž...
Původně mělo jít o RED VELVET CAKE (kdybyste to jako nepoznali), bohužel "RED" prostřední díl nenaskočil (zkuste rozkrojit podélně na tři díli něco, co má centimetr na výšku... Copak jsem oční chirurg?) a tak jsem musela upéct klasické piškotové těsto, kterým jsem dort doplnila o zbylé dvě vrstvy.
No a absint, který měl dort obsahovat, jsem si dala na žal, že to zase nevyšlo.


  A tak asi zůstanu u pečení buchet a frgálů. 
Ty mi jdou.
Peču je s chutí a s chutí je i jíme.
 
Jo a kdyby jste chtěly osvědčený frgálový recept, tak tady je:
1 kg polohrubé mouky
20 dkg másla
4 žloutky 
20 dkg cukru krupice
sůl
20 dcl vlažného mléka
1 kostka droždí.

Těsto hnětu v pekárně a dělám ho většinou z poloviční dávky, protože 4 frgály opravdu nesníme. 
Vyválíte 2 kolečka, potřete povidly nebo tvarohem (do tvarohu vejce + trošku cukru), případně hruškovými povidly (které ovšem u nás nikdy nejsou), posypete drobenkou (stejný díl másla, polohrubé mouky a cukr) a dáte na 180 °C do trouby péct. 
Okraje frgálu můžete potřít vajíčkem, ale to já vždycky zapomenu.
No a je to. 
Příště oslavenci dostanou svíčky do frgálu. 
Tak krásný sladký jarní den všem.
 

úterý 6. března 2018

KURZ KALIGRAFIE

Snila jsem o něm už dlouho. O kurzu kaligrafie, který pořádá Renča z Renchinchai.
Bohužel její kurzy v Brně se mi nikdy nepodařilo zaregistrovat, dokud nebyly úplně obsazené a tak jsem musela vyrazit do Zlína.
A nelitovala jsem. 
Kavárna, kde se kurz konal mě totiž naprosto uchvátila (stejně jako majitelka Zuzka). 


(všimněte si krásně psané dnešní nabídky...)


A tady úžasná Zuzka s neméně úžasným dortíkem...

Co se kurzu týká, byla jsem v napjatém očekávání. Renčinu tvorbu sleduju, tak jsem byla zvědavá, jaká bude osobně. 
Ale nejvíc mě zajímalo, jestli já, levák, od narození kopýtko na psaní, které do třetí třídy psalo trojku a pětku obráceně a potom už raději jen kreslilo... jestli prostě vůbec dokážu něco úhledně napsat.
Dokážu. 
Ale jsem u toho zpocená až na zadku, na rukách mám obtištěný inkoust (někdy i na obličeji) a hrozí mi ukousnutí jazyka z nadměrného soustředění.
Jsem druhá vlevo, ta v křeči...
 
Zatímco ostatní vykrucují kudrlinky, verzálky a kapitálky, já se skřípáním píšu křivolaké čárky.



A takhle by to mělo vypadat:



Jak říká Renča - je třeba trénovat. 
A tak jsem utratila 800,- Kč za fixky, tuše a pera a trénuju.
Třeba na dárku pro kamarádku k otevření kadeřnictví.

Ještě to není ono, ale myslím, že do osmi let mám kaligrafii v kapse (a nebo karpální tunel...).

 

pátek 2. března 2018

ZA TŘI A SOUTĚŽ

Tááák a máme to za tři. Ano, můj blog má třetí rok. 
Slavit jsem nestihla, jen mě překvapilo, že jsem schopna něco (více či méně intenzivně) vykonávat po dobu tří let. Nejsem typ na dlouho se opakující činnosti. 
Tak třeba mi to ještě vydrží.
Ale aby to nebyl příspěvek o ničem, napadla mě soutěž (už tu dlouho žádná nebyla) a díky pozitivní odezvě na keramické domečky bude zase o domeček. Ten musím ještě vyrobit, ale pro představu něco takového (abyste nesoutěžily/i o zajíce v pytli): 


A teď k pravidlům soutěže:

Od kamaráda jsem dostala tuhle úžasnou a nádhernou, ale hlavně starou a secesní skříňku (ještě jsem ji nezvládla očistit, zatím se jen bez dechu kochám).


Mám několik tipů, kam ji umístit, ale nejvíc by se hodila do předsíně. Jen nevím, co  do ní dávat (uvnitř jsou dvě poličky).

Takže úkolem je, napsat mi do komentářů, co si myslíte, že by se do skříňky v předsíni dalo ukládat (nepište prosím klíče, na to už máme jinou skříňku ani boty, jelikož ty se tam nevlezou). 
Protože mě to prostě nenapadá. 
Nejlepší nápad odměním (případně výherce vylosuju). 
Konec soutěže 12. března - to už bych mohla mít i nějaký keramický domeček vyrobený.

Moc se těším na zajímavé nápady.