NA CHALUPĚ

Prodloužený víkend a konečně teplo. 

Letos poprvé na chalupě přes noc. 

Zahrada připomíná džungli, podnikla jsem chabý pokus u osazení jednoho záhonku již vzrostlým hráškem, ale podezírám matku přírodu, že ho nechá opět uschnout (jako loni). Stejně tak salát. 

Zasetí ředkviček jsem vzdala rovnou... Chce to pravidelnou zálivku a to zahrádce slíbit nemůžu. Jsou týdny, kdy se tam prostě nedostaneme...

Ale je nám tam dobře. 

Zvlášť když v džungli objevíme pažitku (je potřeba z ní prvně vytřídit trávu ;-)).

              (Vytáhly jsme z půdy prudce stylový umakartový stůl :-))

A to jaro - to je prostě nádhera... 

Škoda, že sem nejde vložit vůně.

  

Ovšem největší akcí víkendu byl bezpochyby náš první výlet zn. "Každá na svém kole". Mia už vychytala rozjíždění a brždění, tak jsme mohly vyrazit.

A že jí to jede - v životě jsem neviděla někoho tak rychle šlapat (proto ta rozmazaná fotka - nejde ji prostě v té úděsné rychlosti, jakou rozpohybovává své retrokolečko pořádně vyfotit ;-).

Skutečnost, že jsem si mohla z kola konečně odtranit dětské sedátko způsobila, že jsem ji dovolila sjet i největší Drnholecký kopec (velikosti krtčího drnu) aniž bych neustále syčela a hystericky vykřikovala, ať brzdí - přece neodradím nadšenou cyklistku...

 Ujely jsme sice asi jen 1500 m, ale obě jsme z toho byly naprosto vyčerpané (Mia fyzicky, já psychicky).

A kdyby jste se pozastavovali nad helmou frajersky postrčenou do týla, tak to je zřejmě vlivem protivětru.

No a nakonec jsem byla vyskládat pec. Vždycky překvapení největší... 

Teď se toho moc nepovedlo a když se povedlo, tak mi to upadlo. Asi snaha vyšší moci mi dokázat, že na uživení to opravdu není.

Dva kaktusoví květináčci přežili. Snad si je někdo koupí.