MNICHOV

Můj bývalý šéf mi říkal "Bludný kámen". Při cestě do Salzburku jsme díky mé navigaci viděli všechna alpská střediska. 

Naštěstí to byl kliďas, takže jsem přežila ve zdraví.

Můj orientační smysl je nulový. Prostě se nevyvinul. Nebo mi byl ukraden již v dětství. Nevím. Každopádně volím nevhodné orientační body a ztrácím se. 

Neustále a všude. 

Teď jsem však byla vybrána pro svou znalost jazyka německého jako průvodkyně autobusu fotbalistů mířících do mnichovské Alianz arény na zápas.

Ve fotbale se vyznám stejně dobře jako v mapách - vůbec. 

Míhající se postavičky na zeleném trávníku mě nechávají naprosto chladnou - nevím kdo hraje, s kým, proti komu, proč a kolik jich je.

Co se Mnichova týká, většinu velkých německých měst jsem projela, ovšem v hlavním městě Bavorska - tak tam jsem nikdy nebyla.  

Prý mám fotbalisty zaujmout nějakou prohlídkou, výstavou či zajímavostí do doby, než jejich němečtí hrdinové naběhnou na hřiště (cca 5 hodin času). 

Jakákoli prohlídka však znamená přesun metrem. 

To nemůže dopadnout dobře. 

NIKDY v žádném metru nevím, kam mám jet, pletou se mi směry a čím větší je město, tím je to horší (natož ve městě, které znám jen z plánku).

Program je tedy jasný - první část výletníků ztratím zřejmě už při nákupu lístků na metro, v zápětí se ztratím já se zbytkem a následně nás budou až do 18.00, kdy začíná zápas, hledat. 

  

Do pondělí se musím naučit tvářit přesvědčivě, důvěryhodně a zorientovat se v místní síti MHD. 

Snad mě neumlátí podšálky a všichni si výlet do Mnichova užijeme.

PS: a kdybych se dlouho neozývala, hledejte ve spleti uliček mnichovského metra

 

RHODOS

Řecko miluju. Odmalička. Už jako dítě jsem tajila dech u řeckých bájí a fascinoval mě výstřižek z časopisu s fotkou modro-bílých kopulí domků na Santoriny, který měla moje cestovatelská babička na stole pod sklem. 

A tak si plním sny a jezdím tam poměrně často. 

Velké množství ostrovů zaručuje, že je pokaždé co objevovat - jiné pláže, jiná zeleň, jiné zajímavosti a památky.

Letos jsme letěly na Rhodos. A zase to stálo za to. 

 Hojně jsme navštěvovaly romantické hospůdky s čerstvým jídlem,

 toulaly se krásnou přírodou (staré olivovníky mě nepřestávají fascinovat),

 

koupaly se v blankytně modrém moři,

 

 obdivovaly zajímavou architekturu a spoustu památek,

a taky zajímavosti, které v česku nemáme.

Mia mé nadšení sdílí. A taky si to parádně užila.

Naučila se konečně plavat, chvílemi to vypadalo, že jí potápěčské brýle přirostou k hlavě. 

No a já? Já jsem byla v sedmém nebi.

  

Takže nebojte se krize co s ní neustále straší média - 

v Řecku je bezpečně a báječně.

NÁVRAT

Tak jsem zpátky. Rovnýma nohama do všeho toho chaosu. Za dobu co jsem tu nebyla se stala spousta věcí a ještě víc věcí, co se mělo stát, se nestalo:

- umřelo nám morče - milá Bambule, je nám po Tobě fakt smutno a kdykoli krájím salát, tak na Tebe myslím. Mia salát nekrájí, ale vzpomíná na Tebe pořád - a slzí. Budu muset pořídit náhradníka...

- Ota si zalomil zub. A ač veterinář nedoporučil uspání, museli jsme to risknout a nechat mu zub vytrhnout a ostatní zuby vyčistit. A stal se zázrak - Ota přestal smrdět. A jak říkal pan doktor: "Už mu můžete dát i pusinku aniž byste se přiotrávili jeho dechem."

- opět nám nedovezli maringotku. Pán je prý v nemocnici. Takže jsme stále prázdninový bezdomovci. Nejvíc tím trpím já - polštářky nakoupeny, záclonky našity, květináče osazeny a není kam je dát... Snad se pán brzo uzdraví a snad není podvodník...

- ze zahradní sklizně nebude nic - všechno uschlo nebo pro jistotu vůbec nevzrostlo. A už mě to kupodivu ani nevzrušuje. Aspoň podpořím místní zemědělce ;-)

Nějak nejsem schopná vrátit se do původního tempa, asi na mě stále ještě působí řecký poklid. A tak jsem fotky sice zpracovala, ale nemám sílu je sem natáhnout nebo poslat na vyvolání, látky na slíbené pastelkovníky nakoupila, ale není kdo by je ušil, prádlo vyprala, ale nejsou lidi na poskládání a uklizení do skříní... 

Však ono to neuteče. 

A tak aspoň kreslím a upravuju rozdělané obrázky. Nápady nečekají a pořád se mi v hlavě líhnou další. Tak ostatní činnosti odsunuju a kreslím. Není kam spěchat - pořád ještě jsou prázdniny :-).

PS: Pokud se Vám líbí, obrázek je k mání ZDE

ODLET

Chystáme se zkontrolovat Řeky, jak pokročili se řešením krize, balím kufry a počítám hodiny do odletu. 

Mějte se tu krásně a za 14 dní nashle... 

PS: Místo brouka tentokrát použijeme žihadlo s křídly... 

VÍKENDOVÉ NÁLEZY

Tohle všechno jsme o víkendu našly: 

  

Žabku. 

Asi jí bylo horko a tak vlezla pod krycí plachtou bazénu, spadla dovnitř a vytrvale tam, bůhví jak dlouho, plavala.

Naštěstí ji Mia našla, vylovila a pustila. 

Žabka tak mohla šťastně odhopkat.

 

Druhým nálezem byla kočka. Stála přede dveřmi a vytrvale se snažila dostat k nám. 

V pátek Mia viděla v Lysovicích jejich nové koťátko a toužila po vlastní.

 

A tak - ačkoli nejsem milovnice koček - neodolala jsem Miiným prosbám, nalezenkyně byla vpuštěna a na rozdíl od žabky už neodhopkala. Naopak u se u nás zabydlela, dostala mlíčko, jméno a pelíšek. Není to zrovna kočičí modelka, ale už je to naše Barunka.

 

 Třetí nález udělal největší radost mě - špendlík. Nejde o šicí pomůcku, ale hledal se stejně špatně jako ten v kupce sena. 

Keříček špendlíků neboli mirabelek, zarostlý na našem pozemku, ztracený v okolním plevelu. 

Loni ještě bez ovoce, tudíž neidentifikovatelný (poznali byste  špendlík podle listů?), letos "ukázal barvu" a tak unikl vysekání. 

Jsem nadšená - úroda sice nebude veliká, ale je to můj první ovocný "strom". 

 

CHLADÍME SE

Ačkoli se okolí přehřívá a potí se, my s Miu si užíváme. 

Konečně je mi teplo. 

Konečně se prohřejí mé zimomřivé kosti. 

Je to prostě nádhera.

A tak si užíváme a vodou při tom nešetříme...

 

... a když je třeba, chladíme se zvenku... 

   

...i zevnitř...

a i broukovi dopřejeme pobyt u vody.

 Tak si nestěžujte na počasí a užívejte léto, vždyť je tak krátké... 

LÉTO

Naše léto zatím probíhá následovně:

SKLÍZÍME

PEČEME

A VÝLETUJEME (tedy, když zrovna nejsem v práci...)

 

... a taky se chystáme na blížící se dovolenou. Už jen 7 dní... 

OSVĚTIM

Dávala jsem dohromady fotky z cest, které jsem podnikla v tomto roce a našla jsem je na kartě. 

Ještě nestažené, neupravené, záměrně zapomenuté. 

Fotky z Osvětimy. 

Byla jsem tam s kamarádem v lednu, při cestě do Krakova. 

Netušila jsem, jak to se mnou zamává. 

Představovala jsem si pár opuštěných domů a legendární německý kovový nápis nad vchodem. 

Skvělá průvodkyně však dokázala prázdným opuštěným barákům vdechnout život,   fotografiím na zdech dodat příběh a vystavené předměty přiřadit konkrétním lidem. 

Kdybych to věděla, nešla bych tam. 

Ještě teď, při vybírání fotek, se mi těžko dýchá.

Takže jen pár letmích snímků. Bez komentáře. 

Vůbec nechápu, jak k tomu všemu mohlo dojít... :-(