středa 29. července 2015

NÁVRAT

Tak jsem zpátky. Rovnýma nohama do všeho toho chaosu. Za dobu co jsem tu nebyla se stala spousta věcí a ještě víc věcí, co se mělo stát, se nestalo:

- umřelo nám morče - milá Bambule, je nám po Tobě fakt smutno a kdykoli krájím salát, tak na Tebe myslím. Mia salát nekrájí, ale vzpomíná na Tebe pořád - a slzí. Budu muset pořídit náhradníka...

- Ota si zalomil zub. A ač veterinář nedoporučil uspání, museli jsme to risknout a nechat mu zub vytrhnout a ostatní zuby vyčistit. A stal se zázrak - Ota přestal smrdět. A jak říkal pan doktor: "Už mu můžete dát i pusinku aniž byste se přiotrávili jeho dechem."

- opět nám nedovezli maringotku. Pán je prý v nemocnici. Takže jsme stále prázdninový bezdomovci. Nejvíc tím trpím já - polštářky nakoupeny, záclonky našity, květináče osazeny a není kam je dát... Snad se pán brzo uzdraví a snad není podvodník...

- ze zahradní sklizně nebude nic - všechno uschlo nebo pro jistotu vůbec nevzrostlo. A už mě to kupodivu ani nevzrušuje. Aspoň podpořím místní zemědělce ;-)

Nějak nejsem schopná vrátit se do původního tempa, asi na mě stále ještě působí řecký poklid. A tak jsem fotky sice zpracovala, ale nemám sílu je sem natáhnout nebo poslat na vyvolání, látky na slíbené pastelkovníky nakoupila, ale není kdo by je ušil, prádlo vyprala, ale nejsou lidi na poskládání a uklizení do skříní... 

Však ono to neuteče. 

A tak aspoň kreslím a upravuju rozdělané obrázky. Nápady nečekají a pořád se mi v hlavě líhnou další. Tak ostatní činnosti odsunuju a kreslím. Není kam spěchat - pořád ještě jsou prázdniny :-).




PS: Pokud se Vám líbí, obrázek je k mání ZDE

2 komentáře:

  1. To je dobre sa zo všetkého vykresliť, a ja som to robila sama po VŠ a potom ako mama s deťmi ...a oni pokračuju aj teraz, teda dcéry...jednu práve na VŠ s takým zameraním neprijali...druhá to preklopila do šitia postavičiek a ja do tvorivého zariaďovania, budovania...
    Bambule mi je ľúto, nám cez rekonštrukciu pošiel Mandliačik, žil svorne s králikom a malým kocúrikom, rekonštrukciu, plesnivý podnájom a návrat do rozostavaného domu prežil len kocúr Mojžiš.
    Všetci odídení chlpatí kamaráti, včetne zajačici Hedvigy, sú pochovaní pod tým naším orgovánom.
    Ja som dovolenkovala tými zmenami u nás, potom sa vrátil Milan, potom bol v Tatrách, ale keďže mu terajšia liečba prestala koncom šk. roku vyhovovať a treba nastaviť novú, je to ťažké, veľmi...teraz som prešla celý blog a ste tak milé osôbky Kavanzo a Mia :-)...ďakujem, potešilo som sa u Vás, unavená....

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherná kresbička:-) Nám taky všechno usychá, vody je málo, ale neřeším to, hlavně, že děti lítají po zahradě a jsou štastné.

    OdpovědětVymazat