PŘIJEL CIRKUS

A tak jsme musely jít... 
(Hlavní výhoda toho, když máte dítě je, že se můžete účastnit aktivit pro děti, aniž byste vypadali podezřele).

Cirkus miluju od malička (proto asi máme jako víkendový domek maringotku :-)). 

Být neustále v pohybu a ještě obklopena zvířaty, to je můj sen. Naneštěstí jsem kopyto a jsem si toho vědoma, takže bych nezvládla prostocviky na hrazdě, svíčku na koni ani žonglování - proto jsem se o práci v cirkuse zatím raději neucházela.

 

Z posledních dvou návštěv cirkusů jsem však byla zklamaná - mým dospěláckým očím neunikly detaily, které ty dětské přes blikající světýlka nevidí - vadili mi špinavá zvířata, nevyčištěné a malé klece a otrávení, nepříjemní cirkusáci.

Ale řekla jsem si, že jim dám ještě šanci. A vyplatilo se. 

Cirkus Jo-jo příjemně překvapil. 

  

Všichni účinkující se celou dobu usmívali, zvířata nenutili do krkolomných kousků, principál se mazlil s tygry, ubikace zvířat byly čisté a program mírně netradiční. Cirkus obsahoval dokonce i bar se sedačkami potaženými červeným sametem, kam jsme s kamarádkou Míšou zavítaly každou přestávku (samozřejmě na kávu - měly jsme s sebou přece děti ;-)).

 

V cirkusovém baru

Bohužel tak, jak mě cirkus překvapil pozitivně, sama sebe jsem překvapila negativně. 
To moje focení... 

V týdnu jsem se totiž rozhodla (povzbuzena knihou Jak fotit zrcadlovkou, kterou jsem dostala od kamaráda a kterou jsem pečlivě nastudovala), že přestanu fotit na manuál a vložím do toho více kreativity. 

To se ovšem dnes ukázalo jako chyba, díky níž mám místo akrobatů vyfocené rozmazané fleky, žonglér tone ve tmě a miniponíci připomínají skupinku nesourodých rezavých duchů.

Ze zhruba 150 nafocených snímků jsou použitelné jen tyhle a to ještě když přimhouříte obě oči a otočíte se zády. ISO a rychlost závěrky se proti mě spikli a společně s mým parkinsonem mi pokazili většinu fotek.

Každopádně cirkus byl super a já budu pilovat focení. 

Posílám tygří pusu na dobrou noc.