úterý 29. prosince 2015

ABYSTE NEŘEKLI,...


... že jsem sem nedala žádné vánoční fotky, tak tady jsou.



Bylo nám dobře, odpočinuly jsme si a pořád ještě odpočíváme, užíváme a lenošíme. 

Probíhají návštěvy u nás a my u nich. 

Už jsem to tak potřebovala. 
Díky Ježíšku za to volno.

PS: Tohle je stý příspěvek. Takže příště by to chtělo malou oslavu. Že by třeba GIVEAWAY? ;-)


sobota 26. prosince 2015

VÁNOCE

Flákám to, vím. 
Může za to první adventní týden, který jsem strávila v Rakousku na Obi a kterým jsem nabrala patřičný skluz, který se mi už nepodařil dohnat (a navíc jsem se ani moc nesnažila...)
Může za to taky neustávající mlha, která mi bere světlo potřebné k focení.
A hlavně za to může skutečnost, že jsem převtělený
 medvěd a ty v zimě nejraději spí.

Nicméně ani tak nám Vánoce neutekly. 
A poučení pro příští rok:

- u objednaného cukroví stačí vyzvednout krabici plnou 12 druhů - je hezčí, lepší, nepřipálené a je ho tak akorát, takže kachny naší kamarádky v květnu sice ostrouhají, ale my nebudeme tlustí a já se neuženu k smrti

- díky dárkům objednaným přes internet jsem letos neviděla ani jedno obchodní centrum. Skvělé. 
Příští rok samozřejmě dárky začnu vybírat mnohem dřív, schovám je tak, abych je byla schopna najít do Velikonoc a začnu balit s předstihem a pokud možno do balicího papíru (letošní ubrousky, samolepicí folie a krepák sice nezakoupený balicí papír nahradily, ale nebylo to úplně ono ;-)).

- chlebíčky, narychlo zakoupené 23. 12. v lahůdce, ušetří hodinu v obchodě a 2 hodiny u kuchyňské linky a jsou neocenitelnou pomůckou při čekání na štědrovečerního kapra. Zařazuju spolu s bodem č. 1 na seznam pro příští rok.

 - při vyzvednutí betlémského světýlka není nejlepší nápad objíždět s ním, stojícím na podlážce auta,  půl republiky, protože hrozí zhasnutí. 
Taky že zhaslo. 
Ale naši přátelé ho dostali všichni. Ufff.
 A my s ním máme aspoň fotku.




- ohavné zelené střapaté řetězy zakoupené za 25,- Kč u vietnamců na výslovné přání mé dcery sice nevyhrají vánoční dekoraci roku, ale ověšené nejmilejšími vánočními baňkami se jejich kýčovitost vyvažují na únosnou míru. 

- ne příliš uklizený byt vypadá mnohem lépe osvětlený pouze světýlky a svíčkami. Ještě že se tak brzo stmívá.

- nový přírustek do rodiny (tentokrát ne chlupatý) mění všechna negativa v plus. 


Náš malý Lukášek (můj synoveček a Miin bratránek).

Takže - krásné Vánoce všem.




neděle 13. prosince 2015

BABIČKA

Měla jsem skvělou babičku. 
Byla zcestovalá, žila 5 let v Indonesii, znala 3 jazyky a uměla psát čínsky.
Lakovala si nehty na rudo, na stěně v obyváku jí visela kůže ze zebry a co jsem ji znala, toužila vidět přehradu 3 soutěsky. Milovala za války německého vojáka Horsta, po válce Eda McBaina  a skupinu Queen.

Vyšívala a krásně kreslila. 
Zbyla mi po ní její urputná povaha, vyřezávaný stolek a krabice s poklady, které jen tak někdo neocení. Ale já ano. Díky babi.

pondělí 7. prosince 2015

DÁRKY

Jestli jste na tom letos s dárky jako já, tzn. nemáte žádné (a stejně tak jako dárky Vám chybí inspirace), třeba by se Vám hodilo něco od Kavanza. Tento týden ještě dodělávám resty, ten příští letos naposledy zapnu pec.
Ale kdo s dárky pomůže mě, to teda fakt nevím...

 Více na http://www.fler.cz/kavanzo

neděle 6. prosince 2015

ANDÍLCI

Po mém návratu z Rakouska se snažím všechno dohnat a tak užíváme adventu plnými doušky.

Dodělala jsem vánoční výzdobu (nebo aspoň část)...,


 stihly jsme s Miu a ostatními andílky rozsvítit v Lysovicích vánoční stromek...



































zkontrolovaly jsme brněnské vánoční trhy.


Večer jsme čekaly na Mikuláše. Přišel a donesl adventní kalendář. 
To bylo radosti.


No a čert, ten přišel taky. Zrzavý a chlupatý. Čekal na nás ve zverimexu a nešlo mu odolat. Prázdná klec na terase nám pořád připomínala Bambuli a tak bylo třeba ji zase zaplnit. 
Naše rodinka se zase rozrostla. 
Morče se jmenuje se Čertík, ale zřejmě to bude samička... 

úterý 1. prosince 2015

KDYŽ NEVÍTE CO BY...


...tak v obi rozhodně nehledejte. Hlavně ne v tom, které je v rakouském městečku Horn. Navigační a info systém jsem totiž lepila já – takže je poměrně velká pravděpodobnost, že Vám:
a) spadne nějaká cedulka na hlavu
b) zavede vás někam, kde jste rozhodně nechtěli být
c) zcela vás zmate.

Ale snažím se, to zase jo.
Jsem tu už druhý týden. Jako tlumočník a organizátor němčinou nepoznamenaných montérů.  

Tato služební cesta mě velmi obohatila:

-          naučila jsem se jezdit s nůžkovou plošinou, přivrtávat šroubky jednou rukou, řezat bannery a  lepit grafiku a následně ji strhávat a znovu lepit… Wunderschoen.

-          vím, jak se řekne nůžková plošina německy, rozlišuji druhy sádrokartonu, vím co je to rozbrušovačka a že die Kette  je řetízek, nikoli konvička, jak jsem si celou dobu myslela (ale zkuste zavěsit informační cedulku na konvičku…)

-           ochutnala všechny druhy kávy z místního automatu, pěkně popořádku, káva je tu totiž zdarma.  Bohužel, včera mi polský kolega montující regály oznámil svým tvrdým přízvukem, že „mašinka kaput“ kávu prý nedá ani čokoládu…  schade. Nezbývá než přebíhat tříproudovou dálnici k nejbližšímu McDonaldu…

-          Už vím, že 11 hodinová pracovní doba vás umrtví natolik, že večer nemáte chuť vytáhnout paty z postele , ačkoli jste v romantickém městečku alá zmenšený Salcburk, nemusíte poklízet binec v bytě a vařit na druhý den a kavárna naproti hotelu vypadá tak lákavě…

Taky jsem zjistila, že ani každodenní dojíždění do OBI z našeho 11 km vzdáleného hotelu mi nepomůže k tomu, abych znovu a znovu bloudila a tápala, že už třetí večer po sobě nejsem schopná znovu najít tu báječnou pizzerii, kde jsme byli s klukama první noc na večeři a že ani příjemný ženský hlas mé navigace mě nepřesvědčí, že mám opravdu za 300 metrů zabočit.
Jsem prostě navigační poleno.
HOWG.