KOSICE

Dnes jaro pokračovalo. Uklízely jsme na terase po našem externím zvířeti. Tlusté kosici Zobandě (tak jí říká Mia). 

Jen co jsme namontovaly nové krmítko, nastěhovala se tam a odchází pouze v případě, že dojdou semínka. 

Vůbec se nebojí, a tak ani úklid, ani následná konzumace svačinky na prvním letošním sluníčku ji nepřimělo opustit náš "mama hotel".

Škoda, že je tak tmavá - proti světlu a pod stříškou se špatně fotí. (myslím, že nosí černou, aby vypadala štíhlejší, protože díky naší výkrmně je pěkně vypasená - rozhodně nejkulaťoulinkatější kosice v okolí.)

A tak jsme se posilnily ve společnosti ptačí dámy a šly se domů ohřát.

Zítra jedu na 5 denní služební cestu, ale z upečených rohlíků, které jsem si chtěla vzít s sebou toho moc nezbylo. 

Asi budu hlady. 

Jdu balit.

Příští reportáž - Trenčín. 

UŽ SE BLÍŽÍ

Jaro... 

Jsem v napjatém očekávání. 

Že je teprve leden? 

Dnes tomu nic nenasvědčovalo.

 Vyrazily jsme na obhlídku latifundií.  

A čekalo na nás překvapení - sněženky. 

Dokonce jsme potkaly i jednu včelku. Snad do nástupu toho opravdového jara neumzne.

Po vylití vody zamrzlé vody z okapových sudů vznikla tahle ledová krása. 

Mia si to patřičně užívala: (Mami, budeš tak hodná a pomůžeš mi klacíkem čistit led? Znáte důležitější činnost? ;-))

Mimo toho, že nápor ledu jeden sud neustál a praskl a z maringotky mi někdo ukradl mnou vyrobené keramické slunečnice (asi jsem dobrý keramik, když se moje věci kradou), žádné škody za tuto krátkou zimu nevznikly. 

A tak jsme si šly dát kávu na hotel, užívaly si teplých paprsků... 

...a trošku provětraly místní pastelky.

Bylo tááák krásně. 

ZÁPIS

Už je to tady. 

Ve čtvrtek jsme s Miu absolvovaly první zápis do první třídy. 

Ještě nás čeká jeden, ale tato škola je naše vysněná. 

Bohužel ji tam asi nevezmou, protože spádově patříme jinam a sem berou jen 35 dětí (Mia měla pořadové číslo 86).

Ale líbilo se nám tam moc - oběma. 

A obě jsme pro to udělaly maximum. 

Uvidíme.

Na oslavu toho, jak šikovné to dítě mám, jsme si jely užívat do města.

Že si něco koupíme a zároveň dáme něco dobrého. 

Ovšem - já jsem vyrazila takticky bez peněženky, což jsem zjistila až při pokusu o zaplacení parkovného v centru města. 

A tak jsme za posledních 49,- Kč, posbíraných na dně kabelky, koupila v DM pastu na zuby, kterou už jsme nezbytně potřebovaly, Mia vyfasovala balónek a na výpary z nádrže jsme dojely domů (nebylo za co natankovat). 

Ještě, že jsme Mia, já i auto tak nenároční... 

A aby jsme to doma patřičně oslavily, uspořádaly jsme v obyváku myší piknik. 

Snědlo se všechno, všem chutnalo a nikdo nezlobil. 

DINOSAUŘI

Dinosauři drží Miu už dlouho. 

Začalo to samo od sebe asi v jejich 3 letech, když ještě ani pořádně nedokázala vyslovit "tyranosaurus". Už tehdy jsem byla přinucena vymodelovat dinosauří partičku z hlíny a používat je jako herce následně vymyšlených dinopříběhů...

  

... navštívit všechny dinoparky v přilehlém okolí ("všechny" znamená ten ve Vyškově).

 

Ku příležitosti narozenin a Vánoc bylo zakoupeno námi i Ježíškem několik encyklopedií a odborných publikací o prehistorických obrech,...

... podle kterých Mia kreslí knihu vlastní, se zcela novými dinosauřími druhy.

  

A jakmile to čas dovolil, sedly jsme na letadlo (letiště máme za rohem) a letěly za dinosaury čerpat inspiraci do Britského přírodovědného muzea.

 Tam ji nadchly fosilie.  

Neustále mluvila o tom, že nutně musí nějakou najít. 

A tak když jsem na internetu objevila sadu "Vyhrab si svého dinosaura", neváhala jsem, zakoupila a schovala sádrovou krychličku u paty maringotky, kde zrovna nááááhodou bylo třeba vykopat díru pro nový stromek.

Stačilo Miu trošku popostrčit správným směrem a pak už jen  počkat, až nadšená budoucí mladá a archeoložka osvobodí pterodaktyla ze sádry.

Práce probíhaly velice usilovně, sádrový prášek pokryl celý byt, nicméně Mia (k mému údivu) neztrácela trpělivost a kopala a škrabala...

...až se podařilo kostičky zcela odkrýt.  

Já jsem mezitím, v rámci zachování autentičnosti, vyhodila návod na sestavení (fosilie přece nemají návody) a tak složení kostry představovalo poněkud tvrdší oříšek, ale nakonec se povedlo a pterodaktyl brázdí prostor pod lustrem.

Nesmíme o něm ale nikomu říct, Mia má vážné obavy, že tak vzácný nález jí vědci zabaví pro muzejní účely. Takže pššššt.

NA HORÁCH

... sejou hrách. My nesejeme, lyžujeme. Nebo alespoň se snažíme. 

Asi to nebude Miin hlavní obor. 

Ale nevadí. 

Hlavně, že ji to baví...

Ten červený trpaslík je Mia. 

Už se jí podařilo přejet křečka a rozstřelit hrad. 

Zatím ji to neodradilo.

Já jsem taky jezdila. Ale už to není, co to bývalo. 

Už mě neláká  trhnout rekord v počtu odježděných koleček, ani raketová rychlost sjezdu. Víc si to vychutnávám. 

A taky je mi nějak větší zima (ani nákup nové bundy mě nezachránil,)což mě přinutilo začít pít rum. To mi jde. 

Zvláště ve stylových hospůdkách.

A mnohem hůř se mi leze do lyžáků... Divný.

O to víc si to vychutnávám výlety po okolí a mimosjezdovkové radovánky.

Krásně tu je, to zase jo. Ale na léto se prostě těším.

LEDEN

Odstrojily jsme stromek. 

Už byl čas.

Návrat do normálu. 

Mám za sebou první veletrh. V Düsseldorfu - PSI.

Pro samé aranžování jsem nestihla fotit. 

Tak alespoň vzorek:

Já jsem k možnost tak zajímavý stánek dělat bohužel neměla. 

Samé hrnky, propisky a reklamní drobnosti, všechno přesně dané, skládání do vitrín - žádný odvaz. 

Tak třeba příště...

VLASTA ŠVEJDOVÁ

O svátcích jsme byly s Miu na výstavě. 

Na Špilberku. 

Každý rok tam připraví interaktivní výstavu pro děti. 

Loni jsme byly U všech čertů.

Letos to byla Vlasta Švejdová. 

Expozice opět skvěle připravená a vymyšlená a obrázky... prostě nádhera. 

Všechno jsme na vlastní kůži vyzkoušely a vřele doporučujeme.

P. Švejdová teď ilustrovala učebnice pro prvňáčky, tak alespoň se Mia připravila na to, co ji v září čeká (už se nemůže dočkat a pořád o škole mluví).

No a já teď prahnu po těchto dvou obrázech. 

Přesně tady si totiž s Miu každý rok na vánočních trzích kupujeme trdelník...

 ¨

a přesně odsud máme vykrajovátka na perníčky.

Krásně to namalovala.

A aby jsme nezůstaly pozadu, tak také trénujeme.  

I když na výstavu to zatím není ;-).

Každopádně Vánoce už jsme doma téměř uklidily a teď už se těšíme na jaro...

SNÍH

Konečně jsme se dočkaly. 

Zatímco přes Vánoce počasí připomínalo spíš jaro...

... na Nový rok se Mrazík slitoval a poslal nám dolů sněhové překvápko. 

To bylo radosti. 

Proběhl bobovací tréning na terase...

... postavily jsme několik sněhuláků...,

...vyznaly lásku sněhové ploše.

 Zvládly jsme nakrmit divou zvěř (kachny a ovečky ;-)

A objevily stánek se svařákem. 

Super sníh. 

Super den. 

Děkujeme těm nahoře. 

PF 2016 a GIVEAWAY

Do roku 2016 přeji Vám i sobě, ať je lepší než 2015 

(ne že by ten byl špatný, ale vždy se dá něco vylepšit ;-).

A protože tu máme nový rok (i Nový rok) a tento blog vstupuje do další stovky, je tu slibovaná GIVEAWAY. 

Ta je vhodná zejména pro ty, co chtějí v roce 2016 začít znovu, touží po změně a případně po stěhování. 

Hraje se totiž o úžasný, 100 let starý rodinný domek 4+1 s kuchyní v rustikálním stylu,  teráskou na ranní kávu, novou střechou z pálených tašek a kamenným zdivem. 

Jeho výhodou je, že kam ho postavíte, tam stát bude, takže místo bydlení i volba sousedů je zcela na Vás.

A to je on. 

Momentálně se nenachází v Alpách, nýbrž u nás na terase, kde nás hned po ránu příjemně překvapila sněhová nadílka. 

Takže podmínky soutěže  

1) nechte v komentáři e-mail

2) napište o možnosti nového bydlení od Kavanza u sebe na blogu, facebooku nebo kam se to dá ještě napsat (křídou do komína?). Kontrolovat to nebudu, ale pokud tak učiníte, budu ráda. 

První pracovní pondělí vylosujeme s Miu výherce (aby měl alespoň někdo radost z prvního pracovního dne ;-)).

Krásný první den roku 2016.