JAK FOTIT MAKRO...

... to tedy nevím. 

Očividně mám pro tuto činnost stejné schopnosti, jako pro vše ostatní - nedotáhnu to do konce, nepřečtu návod, nepochopím techniku, nerozumím číslům a něco sice nafotím, ale ostatní to zvládnou líp. Snažím se, ale jako vždy, ne dost... Když k tomu přičtete od narození se klepající a třaslavý stisk a nechuť používat stativ, nemůže logicky vzniknout ohromující fotka a ani zapůjčený makroobjektiv v hodnotě 20tisíc to nezlepší..

A tak z cca 300 fotek rozmazaných, odlétajících much, brouků a včel šlo použít jen tyto: 

Jedna věc je jistá. 

Majitel tohoto zázračného objektivu měl pravdu, když říkal: makro je to jako droga. 

A tak dokud nebude svého tubusovitého mazlíka postrádat a ten zůstane v mém dočasném opatrovnictví, budu se nadále zřejmě pohybovat plížením-plazením vpřed, mé okolí ze mě uvidí pouze vyčnívající zadnici a  na kolenou prodřu a zazelením většinu svých džínů.

Ale slibuji Vám, že každého brouka nechám žít.

DINOSAUŘÍ NAROZENINY

Miiny narozeniny letos vyšly na Velikonoční pondělí. A protože tradiční velikonoční zvyky nemám ráda, bylo třeba vymyslet zábavnější narozeninový upgrade. 

A tak po tradiční rodinné oslavě (na kterou dojela i moje milovaná babička s dědečkem)...

... následovala (na Miino přání) oslava dinosauří :-).

Bylo třeba zakoupit fosilie na vykopávky pro mladé archeology, 

upéct dinosauří dort (osvědčený krtkův dort to z krabice, převlečený za dinosauří hnízdo, to jistí),

poschovávat po zahradě dinosauří cedulky s tajným vzkazem

a oslava mohla začít.

Bylo třeba prověřit zdatnost a odolnost mladých archeologů...

trpělivost a pečlivost při hledání zkamenělin...

 a sestavování tajné zprávy s místem výskytu dinosauřích vajec.

Výprava byla nakonec úspěšná, vejce objeveno a celý mladý archeologický tým ve zdraví přežil.

A tak se slavilo - dětský šampus tekl proudem.

Byl to bájedný den.

MARINGOTKA OPĚT V PROVOZU

Konečně je oficiálně po zimě. Tady na jihu byl první jarní den jako vymalovaný. 

A tak jsme jely oprášit pavučiny a zkontrolovat jarní pučení. 

UŽ JE TO TADY...

... moje milované jaro. V plném proudu. 

A tak kdykoliv můžeme, vyrážíme do přírody...

Mám radost. 

Netřeba komentovat. 

Jen užívat plnými doušky:

Nenecháme si utéct ani minutu.

ŠTRŮDL

Jak jsem psala již dříve, foodblogerka ze mě opravdu nebude. 

To, co vidíte na obrázku je torzo našeho nejoblíbenějšího štrůdlu. Je opravdu vynikající, jen pokaždé vypadá, jako po zásahu Dr. House... 

Vyhřezlý obsah a potrhaná kůrčička. 

Je třeba ho zacukrovat vrstvou moučkového cukru, aby vypadal trošku k světu, ale ta chuť... Zvlášť, když je z domácích povidel a po domácku vyrobeného listového těsta od kamarádky Míly. 

Mizí nadzvukovou rychlostí, ale naštěstí jeho příprava je otázkou 15 minut.

Takže pro ty, kteří, stejně jako my, nemusí štrůdl z jablek rychlý recept (neříkejte, že vás moje "užasná" fotka štrůdlového zbytku nenalákala...)

1 listové těsto

povidla

1 tvaroh (samozřejmě tučný - na odlehčené cokoli mě neužije)

1 vajo (nezapomeňte vyfouknout, Velikonoce se blíží)

troška moučk. cukru

Listové těsto na dvě půlky, každou půlku rozválet na plát, prostřední třetinu obou půlek (chápete?) natřít povidlím a posléze lžičkou nakypat (tento ostravský výraz se mi moc líbí) tvaroh smýchaný s vajíčkem a doslazený cukrem. 

Obě krajní třetiny přehneme přes prostřední třetinu - tedy přes potřený a pokypaný pruh (já před tím ještě zahýbám okraje dovnitř, aby nic nevyběhlo krajem, ale on pak stejně praskne, takže je to vlastně jedno).

Někdo mi radil péct ho přímo na plechu a při pečení potírat vodou. Nepomáhá ovšem nic. Příště zkusím stát čelem k východu a potírat mašlovačkou zprava doleva.... 

Dobrou chuť

PS: a aby to nevypadalo, že na co šáhnu, to se nepovede, vkládám fotku věnečku, co jsem dělala pro kamarádku. Ten se mi totiž docela povedl. 

Ale zase není tak chuťově vydařený.

SONNENTOR

Sonnentor jsem objevila už před 3 lety díky kamarádovi, který mě upozornil na jejich Mikulášskou akci.

 A tak jsme s Miu jely a vznikla láska...

Miluju jejich bylinkové čaje, které si nemusíte doslazovat,

design jejich etiket a obalů (díky skvělé ilustrátorce-grafičce),

(nedalo se prostě odolat a tak tohle všechno teď máme doma)

 jejich nápady,

  

 jejich PR akce, 

rychlost a styl, kterým zvelebují své okolí...

                     ( podobnou pyramidu si MUSÍM vyrobit)

... a letos i nově otevřenou kavárnu,...

kde si u kávy můžete číst. 

Třeba Šmalcovu abecedu v knižním podání, kterou máme doma jako pexeso a kterou teď nutně potřebujeme. 

No a tento čaj, ten mě letos dostal nejvíc. 

Kéž by to tak fungovalo jako na obrázku...

Takže až pojedete kolem Čejkovic, víte kam odbočit. 

Jdu si uvařit čaj.

PESTROBAREVNÁ PRÁCE A WIND CATCHER

Trošku to tu zanedbávám, protože se dějí velké změny. 

Mimo to, že už trávím na služebních cestách i víkendy, jsem byla přesunuta z mého dosavadního pracovního postu na jiný a k němu mi byla přidána ještě starost o grafickou dílnu.

Hurááá. 

Sice jsem si nikdy nepředstavovala, že to bude taková rychlovka (stávající grafička prostě napsala, že už druhý den nepříjde, takže moje zaškolení - jako naprostého amatéra v tomto oboru - trvalo cca 4 hodiny čistého času).

A takhle už válčím 14 dní. 

Ale baví mě to. Posouvám se rychlostí šneka, metodou pokus/omyl, ale zřejmě jsem se konečně našla...

Taky už bylo na čase. 

Takže, vítejte v mém pestrobarevném království:

Mia mou absenci špatně snáší. A tak ji po večerech beru s sebou. 

Baví nás to obě. S řezákem už čistí grafiku jako starý mazák... 

Dalším bonusem mojí práce je spousta zbytků. 

Ořezků barevných folií, které už plotter nedokáže zpracovat. 

 Aspoň si máme doma s čím hrát :-).

Dnes jsme vyráběly větrné koi-kapříky. Kdysi jsem tuto obdobu větrného rukávu viděla v Kanadě, kde ji měla na terase zavěšenou polovina místní populace. Originál vypadá nějak takto:

(staženo z pinterestu)

A tak jsme vytvořily českou variantu :-).

Pokud chcete taky, budete potřebovat:

lepidlo, barevné papíry (krepák by byl ideální, ocásek bude lépe vlát, ale ten jsme neměly), samolepící folie (pokud je nemáte, stačí barevné papíry), ruličku od toaleťáku, nůžky a šňůrku na zavěšení. My jsme ještě doma našly koulecí nalepovací oči, ale ty se samozřejmě dají rybce domalovat.

Postup je vidět zde (první fotka je řezák na kolečka z Tchiba, ale kolečka - budoucí šupinky - si můžete vystřihnout : 

Zvládli jste? 

A tady už rybičky měří rychlost větru na terase.

Hezký zbytek víkendu.