sobota 13. srpna 2016

PRÁZDNINY

Měsíc nic. 
Ani čárka. 
Nemám náladu. 
Chybí mi chuť a elán. 
Do psaní, do života, do čehokoli.

Prázdniny utíkají, ale já je nějak nezvládám zaznamenat. 
Ne, že by se nic nedělo.
 Naopak. 
Absolvovala jsem 3týdenní kurz grafiky, víkendy se snažím trávit aktivně (kvůli Miulíně), donutila jsem se dotahovat staré resty a pořídila jsem si jakousi kůru na vlasy (kdo zná mé trčavé páčo, pochopí)... 

Bohužel negativa převládají
- nevzali mě na mé vysněné místo (už v prvním kole, ač tvorbou portfólia jsem strávila několik odpolední a vtipnější motivační dopis by snad nenapsal ani Jára Cimrman)
- dva z mých největších přátel (víc jsem jich v práci ani neměla) a zároveň kolegů, si našli místo jinde (ať se jim daří, ale JAK MĚ TAM MOHLI, SAKRA, NECHAT SAMOTNOU???)
- Ota - pes má vyhřezlou plotýnku a tahá zadní nohy za sebou (bez komentáře)
- potřebuji novou práci, avšak požadavky na pozici grafika v inzerátech jsou tak vysoké, a platy tak nízké, že nechápu, jestli jsem mimo já nebo potenciální zaměstnavatelé (každopádně mi to bere odvahu kamkoli poslat životopis). 

Navíc mám asi krizi středního věku (i když už jsem asi trošku za středem). 

Tíží mě otázky typu "proč" a "na co". 
Nevím co dál ani v práci, ani ve svém životě. 
Odporuji svým nadřízeným, ignoruji požadavky rodiny, nesouhlasím s všeobecně uznávanými pravidly a rebeluji. 
Nepíšu si v práci docházku, doma nežehlím, nechodím do obchodu a odmítám vyskládávat myčku, ignoruji rodinné sešlosti. 
Místo toho do zblbnutí hraju s Miu pexeso, aniž by mě to nějak zvlášť bavilo (ale zatím vyhrávám). 

Spousta věcí a činností mi přijde zbytečná - včetně nakupování, které by mi (dle VŠECH moudrých příruček a návodů jak přežít krizi) mělo zvednout náladu (chápete to - už i utrácení mi přijde zbytečné). 
O oblíbené radě typu: "dejte si čokoládu, přečtěte knihu, napusťte vanu plnou bublinkové pěny" ani nemá cenu psát.
Nevím co s tím, nevím co sama se sebou a ani to mi nevadí... 
Snad to přejde.
Samo.

Tak aspoň přidám pár fotek, aby název příspěvku Prázdniny alespoň trošku odpovídal jeho obsahu. 
Protože, ačkoli mě osobně je všechno jedno a nic mě nebaví, snažím se to před Miulínou maskovat a tak její prázdniny probíhají (aspoň doufám) dle jejích plánů a představ. 






A doufám, že ty vaše taky. 
Já se z toho nějak dostanu. 
Jako ostatně ... jako vždycky ;-)






1 komentář:

  1. Ahoj Peti, až teď čtu tenhle příspěvek... nějak mi utekl... Napíšu Ti víc do emailu, ale myslím na Tebe... chápu... Opatruj se! Anabel

    OdpovědětVymazat