středa 5. dubna 2017

DINOSAUŘÍ POKOJ

Moje dcera prostě není typická holčička, milující vše růžové. Poníci ani panenky jí nic neříkají, od malička ji zajímají dinosauři a vesmír. 
A tak když došlo na nový pokojíček, bylo jasné, kterým směrem se bude vývoj ubírat - zpět k druhohorám. 
U nás není trendy bílá barva nábytku v kurzu a tak jsme se shodly na zeleno-hnědé kombinaci (prý zelené jablko a skořice)
.

Nábytek jsem nakreslila a šikovný kamarád - truhlář ho postupně vyrobil. 
Miiným snem bylo mít palandu, což jsem vzhledem k pidirozměrům pokoje nakonec zavrhla (pokoj by se palandou opticky zmenšil a ucpal).  
 Navrhla, nakreslila a vytiskla jsem tapety , našila polštářky, závěs a Mia se mohla zabydlet.







Vliv nového nábytku na uklizenost pokoje se zatím nijak zásadně neprojevila, ale pořád mám slabou naději :-)

pondělí 3. dubna 2017

LONG TIME NO SEE

... aneb dlouho jsem tu nebyla. Ne, že by se nic nedělo. Dělo. 
Až moc. 
Nic veselého. 
Březen se prostě nepovedl a já jsem o tom nechtěla psát. 

Ale už je duben a tak čekám, že bude líp. 

Už proto, že je jaro a já, jako věčně zmrzlý jedinec, plnými doušky nasávám do kostí první slunčení paprsky. 
A spolu s Mínou si užíváme teplé jarní dny snídaní na terase. 


Jsem jako ta želva. Po několika desítkách let nikam nespěchám. 
Nic a nikdo mě nehoní. Nic nemusím. 
Když potlačím výčitky svědomí a přestanu se zabývat myšlenkami o příživnících a nefachčencích, je mi báječně.  
Jen se nacpu a vyhřívám na sluníčku.
Tak snad ještě pár dnů, než mi to zase skončí...