MELOUNOVÁ SEZÓNA

Každý tráví léto (které včera oficiálné začalo) po svém. 

My v týdnu na terase. 

V bazénku, v houpačce, s chlazeným melounem. 

 

Krásné léto všem.

JAK NAPUSTIT BAZÉN

Léto miluju. 

Ve chvílích, kdy se ostatním rozpouštějí kosti v těle, já začínám rozmrzat a teprve když teploměr delší dobu nesestupuje pod třicet stupňů, já cítím, jak se konečně začínám prohřívat.
V minulém životě jsem byla asi plaz.
A zatím co já si libuji pod horkým sluncem, ostatní potí krev.
I mé dítě se přehřívá.
Vzhledem k tomu, že jsem již ve svém věku pochopila, že má teplotní úchylka není 99 procentům obyvatel ČR vlastní, slituju se nad svým potomkem a přislíbím jí zatarasení poloviny terasy obřím nafukovacím bazénem.
Trvá mi to pouhé dva týdny, než se rozhoupu k realizaci.
Tedy, než se rozhodnu vyhledat onu plastovou věc pokrytou obrázky mořských tvorů (kupodivu se za tuto dobu nestihlo ochladit, v což jsem celou dobu tajně doufala).
A zde nastává kámen úrazu. Stejně jako každý rok, ani letos si nemůžu přesně vybavit, kam jsem bazén na podzim uklidila.
Zní to nevěrohodně, ale náš byt už pohltil 2 předchozí bazény z let 2014 a 2015, které se mi, ani po důkladném prohledání všech koutů a míst, kam by normální člověk za normálních okolností nafukovací plivátko uklidil, ba i po prohledání míst s pravděpodobností úkrytu rovnající se nule, nepodařilo najít. Nebyly ani v koši na prádlo, ani v lednici ani ve skříni na lyže. Prostě zmizely.
Rozhodla jsem se, že třetí bazén již vyrvu ze spárů bazénového bermudského trojúhelníku, který se rozprostírá u nás v bytě a nepovolím, dokud ho nenajdu.
Dvě – tři hodinky usilovného hledání a byl objeven. Použila jsem ho jako obal na glazury. V duchu se vracím k loňskému podzimu, zda jsem v době úklidu nejela v lehkých drogách, jinak si nedovedu důvod tohoto nelogického využití bazénu vysvětlit, ale raději příliš nepátrám a tiše se modlím, abych mu nešetrnou transformací v obalový materiál nezpůsobila trhlinu.
Žádnou nevidím a tak dávám se do hledání nafukovacího otvoru.
Otvor nelze přehlédnout. Má velikost širší než hrdlo plastové lahve od mléka a vůbec si nedokážu vybavit, jakou techniku jsem loni použila, abych bazén nafoukla. Chyba bude asi ve mně, ale pokusy, jak vytvořit ze rtů objímku rovnající se velikosti nafukovacího otvoru a zároveň foukat tak intenzivně, aby se plastová membrána začala dmout a přitom mi veškerý vzduch spolu s proudem slin neunikal všude okolo, tak ty se ukázaly jako marné. Budu muset začít trénovat.
Naštěstí hodný soused vedle slyšel mohutné funění a protože si zřejmě myslel, že provozuji intenzivní resuscitaci a očividně (tedy spíš uchoslyšně) mi dochází síly, přispěchal na pomoc. Následně, po shlédnutí prekérní situace, se vrátil do bytu a podruhé duchapřítomně přispěchal se šlapací žabkou.
A tak se bude mládě zítra koupat. Předpokládám, že voda, kterou jsem do bazénu nanosila v cca 90 kýblech, vydrží čistá zhruba tři dny, než úplně zezelená, rozmnoží se v ní komáři a já, stejně jako každý rok, nebudu vědět, kam vylít několik set litrů vody, aniž bych z muškátů vypěstovala lekníny.
Ať žije léto. 

PS: Ještě k úvodnímu fotu - to není náš bazén, ale nový sud na vodu. Mia však, jako správná milovnice vod tekoucích i stojatých demonstrativně čeká, pod okapem, až zaprší. 

Bazén, který se naštěstí jen tak neztratí.

MOTÝL

V rámci eliminace přebytečných věcí v domácnosti opravuji a upravuji nevyužité předměty. Jako tohoto motýla - misku. Když jsem byla v půlce úprav, zamluvila si ho kamarádka a teď už je po finálním laku a může letět za ní.

 Snad se bude líbit.

HEGET

Takhle u nás vypadá ten správný Heget (rozuměj veget, jen v podání Miulíny). 

Je léto a je vedro. Jahody se nám zdrcly na velikost špendlíkových hlaviček, kedlubny sežraly housenky (ty aspoň vyrostly a určitě z nich budou šťastní, napapaní motýlci) a fazole raději nevyklíčily vůbec. A tak zahradnické náčiní používáme k odpychování při houpání v síti. 

Tráva je vyprahlá a jediné, co odolalo je levandule.

 Neřeším a nevzrušuju se. 

Holkám na jahodovou zmrzku vaničku jahod koupím a Mia fazole stejně nemá ráda. 

Odpočíváme ve stínu starých akátů, popíjíme bezinkovou limonádu a

kujeme pikle na blížící se prázdniny.

Léto je prostě nej.

PŘEKVAPENÍ

Jednoho dne přijela dodávka DPD a dovezla balíček, který jsem si neobjednala. Netikal, tak jsem ho otevřela. Podivný balíček s podivným obsahem. Balíček s překvapením.

Povídky z pera Ransoma Riggse, autora mého milovaného Sirotčince slečny Peregrínové.

Zvláštní povídky, které milovníky klasiky asi nenadchnou, zato ti, s bujnou fantazií budou nadšeni. Navíc knížka je opravdu nádherně zpracovaná, ilustrovaná Adrewem Davidsonem (hned jsem hledala jeho další ilustrace a výtvarné počiny), prostě pravý poklad.

 Nebudu sem fotit obrázky z knihy ani citovat úryvky. Pokud jste aspoň trošku podivní, pořiďte si ji, bude se svou zeleno-zlatou obálkou, ozdobou Vaší knihovny.

Mě její ilustrace inspirovaly k vytvoření plechového štítu pro naši maringotku. 

Instalace proběhne o víkendu.

TŘI MĚSÍCE

Tři měsíce mi trvalo, než jsem si dala život do pořádku. První čtvrtletí roku 2017 mi dalo zabrat po všech stránkách a asi nemám momentálně chuť se k tomu vracet a detailně to rozebírat. 

Možná se k něčemu vrátím - a nebo taky ne.

Píšu to spíše jako vysvětlení pro ty, co mě postrádaly (děkuji Alenko a Alice, že na mě pořád myslíte:-)).

Za tu dobu, co jsem blog ani jednou neotevřela jsem ovšem stihla (odpusťte poněkud nesourodou rekapitulaci předchozích událostí):

- oslavit ve dvou kolech Miulininy 7 narozeniny - sice ne v tak velkém stylu, jako loni, ale přece... 

 

(Ta osvětlená kostka na fotce níže je dort. 

Jeho netradiční a komplikovaný zrod vám popíšu v jiném příspěvku...)

- po dlouhé anabázi jsem taky zvládla najít si novou, skvělou práci, kde můžu realizovat všechny své nápady, kde mám báječné kolegy a kterou mám navíc jen asi 5 minut od bytu (na mém ranním chaosu při vstávání a příchodech na minutu přestně s ještě mokrými vlasy to ovšem nic nemění). Snad jsem tímto nadšeným vyznáním svého pracovního štěstí nic nezakřikla.

- na doporučení muže mé kamarádky jsem se přihlásila do spolku včelařů. Ještě nevím, co v tomto směru mám očekávat, nicméně, medu není nikdy dost.

- daří se mi pomalu rozjíždět (v malém) své vysněné grafické ministudio - takže vyrábím svatební oznámení a polepy na auta a kreslím a lidi se kupodivu stále ozývají a něco potřebují - což mě těší. Nemám v tomto ohledu žádné zásadní ambice, jsem prostě ráda, když se někomu moje věci líbí a moc toho stejně nestihnu...

- letos konečně vyrostl hrášek - tato, pro ostatní zcela běžná záležitost, je pro mě téměř jako výhra v loterii, protože předchozí tři roky ho:
    a) vyzobali holubi
    b) vůbec nevzešel
    c) uschnul.
Letos se mi mé osazení zahrady poprvé uchytilo a vypadá to na slibnou sklizeń. Očividně i kozel-zahradník má občas zelené prsty.

- zase jsme zahájily maringotkovou sezónu. Já to prostě miluju.

 

Jen je třeba občas posekat trávu, protože se nám v ní ztrácejí psi.

 

Takže - Kavanzo vjíždí znovu na scénu a je v zpět v plné polní. 

 Těšte se na další příspěvky z okolí brněnských luhů a hájů.