neděle 18. června 2017

JAK NAPUSTIT BAZÉN


Léto miluju. 
Ve chvílích, kdy se ostatním rozpouštějí kosti v těle, já začínám rozmrzat a teprve když teploměr delší dobu nesestupuje pod třicet stupňů, já cítím, jak se konečně začínám prohřívat.
V minulém životě jsem byla asi plaz.
A zatím co já si libuji pod horkým sluncem, ostatní potí krev.
I mé dítě se přehřívá.
Vzhledem k tomu, že jsem již ve svém věku pochopila, že má teplotní úchylka není 99 procentům obyvatel ČR vlastní, slituju se nad svým potomkem a přislíbím jí zatarasení poloviny terasy obřím nafukovacím bazénem.
Trvá mi to pouhé dva týdny, než se rozhoupu k realizaci.
Tedy, než se rozhodnu vyhledat onu plastovou věc pokrytou obrázky mořských tvorů (kupodivu se za tuto dobu nestihlo ochladit, v což jsem celou dobu tajně doufala).
A zde nastává kámen úrazu. Stejně jako každý rok, ani letos si nemůžu přesně vybavit, kam jsem bazén na podzim uklidila.
Zní to nevěrohodně, ale náš byt už pohltil 2 předchozí bazény z let 2014 a 2015, které se mi, ani po důkladném prohledání všech koutů a míst, kam by normální člověk za normálních okolností nafukovací plivátko uklidil, ba i po prohledání míst s pravděpodobností úkrytu rovnající se nule, nepodařilo najít. Nebyly ani v koši na prádlo, ani v lednici ani ve skříni na lyže. Prostě zmizely.
Rozhodla jsem se, že třetí bazén již vyrvu ze spárů bazénového bermudského trojúhelníku, který se rozprostírá u nás v bytě a nepovolím, dokud ho nenajdu.
Dvě – tři hodinky usilovného hledání a byl objeven. Použila jsem ho jako obal na glazury. V duchu se vracím k loňskému podzimu, zda jsem v době úklidu nejela v lehkých drogách, jinak si nedovedu důvod tohoto nelogického využití bazénu vysvětlit, ale raději příliš nepátrám a tiše se modlím, abych mu nešetrnou transformací v obalový materiál nezpůsobila trhlinu.
Žádnou nevidím a tak dávám se do hledání nafukovacího otvoru.
Otvor nelze přehlédnout. Má velikost širší než hrdlo plastové lahve od mléka a vůbec si nedokážu vybavit, jakou techniku jsem loni použila, abych bazén nafoukla. Chyba bude asi ve mně, ale pokusy, jak vytvořit ze rtů objímku rovnající se velikosti nafukovacího otvoru a zároveň foukat tak intenzivně, aby se plastová membrána začala dmout a přitom mi veškerý vzduch spolu s proudem slin neunikal všude okolo, tak ty se ukázaly jako marné. Budu muset začít trénovat.
Naštěstí hodný soused vedle slyšel mohutné funění a protože si zřejmě myslel, že provozuji intenzivní resuscitaci a očividně (tedy spíš uchoslyšně) mi dochází síly, přispěchal na pomoc. Následně, po shlédnutí prekérní situace, se vrátil do bytu a podruhé duchapřítomně přispěchal se šlapací žabkou.
A tak se bude mládě zítra koupat. Předpokládám, že voda, kterou jsem do bazénu nanosila v cca 90 kýblech, vydrží čistá zhruba tři dny, než úplně zezelená, rozmnoží se v ní komáři a já, stejně jako každý rok, nebudu vědět, kam vylít několik set litrů vody, aniž bych z muškátů vypěstovala lekníny.
Ať žije léto. 

PS: Ještě k úvodnímu fotu - to není náš bazén, ale nový sud na vodu. Mia však, jako správná milovnice vod tekoucích i stojatých demonstrativně čeká, pod okapem, až zaprší. 
Bazén, který se naštěstí jen tak neztratí.

1 komentář:

  1. Motýľ krásny!
    S tým bazénom a ukladaním si ma rozveselila, ale je to tak , každé ukladanie znamená, že už tú vec nepoužívaš, nenájdeš, nevieš o nej, preto mám nový cieľ mať len to, čo stále používame, deti sú ale už veľké, ale aj tak, napr. Naďa včera hľadala svoj malý kávovar na archeologickú prax a nenašla ho, chi!

    OdpovědětVymazat