čtvrtek 28. září 2017

BACK IN BLACK

Tři měsíce ani čárka.

Nebyla nálada, nebyl čas. 
Umíral mi dědeček.
Kdo nezažil, nepochopí. 

Spousta rozjitřených emocí a otázek bez správných odpovědí.
Kolotoč starání se o nemocného člověka, kterého milujete, se kterým jste vyrostli a který se do vás nesmazatelně otiskl. 
O člověka který už nic v životě nechce, jen umřít a vy se musíte vyrovnat s tím, že byste ho měli nechat jít.
Každodení pohled na to jak schází, chátrá a trpí. 
Umřel na začátku září a ještě teď mi tečou slzy a hlava nechce pobrat skutečnost, že tu není a že je mu tam líp.
On, bývalý pilot, ve mně vzbudil lásku k cestování, naučil mě lyžovat, natírat, vrtat a užívat si život do posledního doušku. Trhal mi mléčné zuby, vytahoval třísky, vedl mě k oltáři a vezl mě na první ultrazvuk. 
Schází mi můj dědeček a jeho suchý humor, přisprostlé prvorepublikové písničky, jeho poobědový šlofík, káva s babičkou napůl,  schopnost nikdy se nerozčilovat, tolerovat ostatní, žít a nechat žít
Chybí mi na každém kroku, ale zároveň ho pořád kolem sebe cítím.
Jsem však vděčná, za čas, který jsem s ním mohla strávit a za to, že si ho užila i moje dcera. 

Některé rány se nikdy nezacelí.



1 komentář:

  1. Úprimnú srdečnú sústrasť, Petruška!
    Môj dedo bol môj muž života, absolútne ma prijímal!!
    Tiež už nie je tu, ale je so mnou, dal mi to najavo...

    OdpovědětVymazat